neděle 4. prosince 2016

Dejte mi jen minutku, aneb Letadla nežerou psí granule


Takové úplně normální odpoledne. Pádím pro dítě do ústavu a jako obvykle jsem v příšerném časovém presu. Rozepnutá bunda za mnou vlaje, z kabelky v běhu trousím papírové kapesníky a podpatkem samozřejmě vyšlápnu jedinou rozbahněnou louži v okruhu dvou kilometrů. V tomto optimistickém rozpoložení přibíhám do školky. Upravené a naondulované matky se při pohledu na mě tváří, jako kdyby lovily z polévky mouchu. Naprosto je chápu. Při pohledu do zrcadla zažívám už několik let stejné pocity.

V okamžiku, kdy se snažím Kubu odmanévrovat do šatny, zvoní telefon. Volají z práce. Je potřeba urgentně něco předělat. Přirozeně, že ihned. Včera bylo pozdě. Naštěstí jsou to relativně kosmetické úpravy, zhruba tak na deset minut práce. A já přece nejsem žádný béčko. Možná si sice ráno nezvládnu namalovat na obličej přijatelnější vizáž, ale na své pracovní výkonnosti si zakládám navzdory všem nevypratelným skvrnám od vařené mrkve a vlastní neschopnosti složit z Lega vesmírnou stanici. Takže samozřejmě slibuji, že pracovní úkol briskně splním. V podstatě už o něm můžeme mluvit jako o hotové věci!


  • Dělej, Kubo! Dneska spěcháme! Obuj si rychle boty!
  • Hmmm, mami, podívej, co jsme dneska kreslili.
  • Paráda! Moc krásný! Kde máš ty boty?
  • A to teda vůbec nebylo jednoduchý nakreslit, protože Adam mě u toho pořád bouchal, takže jsem ho musel pořád kopat, aby to bylo spravedlivý. A to se teda moc dobře malovat nedá.
  • Jasně, to chápu. Kde máš ty boty?
  • Hele, mami. Co to znamená sudolichý čísla?
  • To nic neznamená. To je blbost. Buď jsou čísla sudý, nebo lichý. Krucifix, ty máš teda ty boty zablácený. Kde jsi v nich lezl?
  • Paní učitelka nám na procházce PŘIKÁZALA, že MUSÍME udělat stopu v KAŽDÝM blátě. Tak jsem chtěl jenom poslechnout.
  • No to je bezvadný. Máš to tak obalený blátem, že už nedrží ani ty suchý zipy.
  • Chceš ukázat, jak mě Adam bouchal?

  • Zapásuj se! Musíme jet!
  • Jééé, podívej, tamhle jde Ondra s maminkou. Áááááhooooj, Ondro! Mami, já ho půjdu pozdravit.
  • Nikam nechoď a seď, musíme jet!
  • PRÁSK!
    … o 5 minut později...
  • Snad jsem ti jasně řekla, že spěcháme. A nebouchej těma dveřma.
  • Mě to nejde zapnout!

  • Kubíčku, miláčku. Já musím něco strašně nutně a strašně rychle dodělat do práce. Za chviličku to bude hotový. Hraj si a já za tebou hned přijdu.
  • A co musíš udělat?
  • Jenom tady něco napíšu na počítači a pak uspořádáme závody, jo?
  • Jaký závody? Formule, nebo rallye?
  • Já nevím. Pak se dohodneme. Teď budu chviličku psát.
  • A co budeš chtít mít? Imprezu, nebo Focuse?
  • Já nevím. Teď budu pracovat a pak to vyřešíme, jo?
  • A mami....???
  • Ježiš, Kubo, teď se mě na nic kolem závodů neptej!
  • Já jsem se ale nechtěl zeptat na závody. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli víš, co bych moc chtěl? Ty to nechceš vědět?
  • To víš, že jo! Tak co bys moc chtěl?
  • Já bych strašně moc chtěl mít svatozář! Protože bych byl ještě hezčí!
  • Ehm?! Bezva! A já teď už budu psát, jo?
  • Jasně! Piš! A dáš mi ještě něco k jídlu?
  • Samozřejmě. Co bys chtěl?
  • Ééééééé, nóóóóó, nevim!
  • Tak jogurt?
  • Éééééééé, hmmmmm, jogurt asi nééééé.
  • Tak co? Rohlík se šunkou?
  • Hmmmmm, to asi taky néééé.
  • Hele, já fakt nemám čas. Namažu ti rohlík.
  • Já ten rohlík nechci. Von vypadá divně a mě se nelíbí. Já bych chtěl asi radši ten jogurt.

  • Tady to máš. A teď už nechci slyšet ani slovo. Musím se chvilku soustředit.
  • A co to znamená soustředit?
  • Kubo, jez!
  • Vadilo by ti, kdyby mi ten jogurt kecnul na židli?... Tys mi k tomu nedala pití!

  • Mamíííí!
  • Ježišikriste! Co je zase?!
  • Řekneš Adamovi, že mě nemá bouchat?
  • To víš, že jo.
  • BUCH! PRÁSK! KŘACH!
  • Kubo!! Co tam zase děláš?!
  • Von mi nějak vypadl šuplík. Ale to samo, já za to nemůžu!
  • Krucifix! Podívej se, jak to tady vypadá! To fakt nemůžu mít ani minutu na práci?
  • Mami a kolik minut má rok? Ty jsi na mě naštvaná? A už to máš hotový? A proč mi vlastně nechcete koupit toho pejska? Mě by stačil úplně maličkatej. Taky by to tomu Adamovi vo tom bouchání mohla říct paní učitelka, kdybys jí to řekla ty nebo táta. Jééé, podívej se, támhle letí letadlo! Tak víš co? Kupte mi místo pejska radši letadlo, tomu se nemusí kupovat granule. Mamíííí, posloucháš mě?!

  • Prosím tě, Michale, moc se omlouvám, ale já ti to pošlu až někdy v noci, jo? Já vím, že to hoří, ale Kubovi je blbě, musím se o něj starat. Ale v noci to fakt pošlu. Spolehni se! Můžeš o tom mluvit jako o hotové věci.... Tak pojď, Kubo, já si beru Focuse!