pondělí 23. března 2020

Víhradně uší kola, aneb Z deníčku koronamatky



„To je přece super! Alespoň budeme mít čas věnovat se dětem. Beztak si myslím, že koronavirus na nás seslala nějaká vyšší moc, abychom vzpamatovali a začali jsme si vážit mezilidských vztahů,“ jásala před družinou (v době, kdy ještě nějaká družina byla) matka, kterou jsem do té doby považovala za poměrně příčetnou. Bohužel už jsem matkou příliš dlouho na to, aby ve mně zůstala byť jediná stopa naivity, takže se mi na tváři rozprostřel pochmurný výraz a okamžitě jsem si došla koupit dva kartóny vína. Pochmurný výraz mi vydržel až dodneška, víno nikoli.

Už je totiž jasné, že kombinace domácího vyučování se dvěma dětmi, obstarání domácnosti a práce je víc, než dokáži zvládnout. Začalo to požadavky na domácí vyučování. Tak tedy:

Dcera si má založit deníček, do kterého si každý den bude zapisovat a kreslit, co krásného a podnětného ten den prožila. Váhám mezi upřímností („prstíčky mi přirostly k mobilu“) a zápisy typu: „Milá paní učitelko, dnes jsem si vyšla na balkón. Pofukoval vlahý větřík, pohrával si s mými vlasy a já se kochala výhledem na chodník a odpadkový koš.“

U syna jsem původně chtěla následovat výchovných rad specialistů, darovat mu svou důvěru a vést ho k samostatnosti. Poté, co jsem zjistila, že v potu tváře a za nepřetržitého brblání samostatně zplodil větu: „... ktomu se víhradně používají uší kola...“, mu byla důvěra velmi rychle odebrána. A ano, přiznávám, dost jsem u toho ječela.

V rámci prvouky máme zasadit fazoli a hrášek a v něžné pospolitosti pak pozorovat, jak klíčí a rostou. Popisovat to do dalšího deníčku (množství deníčků v naší domácnosti narůstá geometrickou řadou) a doplnit nákresy. Pokud možno realistickými. Zapomněla jsem koupit vatu, do které se dají fazole a hrách naklíčit, tudíž jsem pro ni musela znovu do obchodu. Balíček vaty mi připadal v košíku zoufale opuštěný a smutný, doplnila jsem ho několika lahvemi vína. Rázem jsme byli veselejší oba.

Synovi dorazil dotazník mapující jeho sociální interakci s vrstevníky a momentální náladu. Jeho nálada i sociální interakce (zhusta udržovaná společným hraním internetových her) je podle mě úplně v pohodě. Já jsem na tom výrazně hůř, ale na moji náladu se nikdo neptá, takže držím pusu a krok.

Ukázalo se, že se v naší domácnosti nenachází žádný úhloměr, což je sice nepochybně ostudné, ale v reálu to znamená, že jsme schopni zkonstruovat (s použitím krabice od rýže) pouze pravý úhel.

Zjistila jsem, že tak úplně přesně nevím, co je přívlastek jmenný se sponou: „Ale mami! A to jsem si myslel, že ALESPOŇ tu češtinu umíš, když se v matice moc nechytáš!“

Dostali jsme (použití množného čísla není náhoda) za úkol vypracovat na A3 referát z angličtiny na téma: „Můj denní rytmus v době epidemie.“ Mám tiky v oku a bojuji s pokušením zeptat se angličtinářky, jestli se nedrží příliš při zdi. A3? Proboha, nebuďme troškaři! Proč ne formát A1? Nebo rovnou papírovou zakrývací plachtu, kterou používají malíři?

Pak je tu ta záležitost s jídlem. Obden přivleču domů nákupní tašky praskající ve švech (a s rouškou na puse je to skoro olympijský výkon), ruce mám vytahané až ke kolenům jako orangutan, ale nejfrekventovanější větou mých potomků je prohlášení: „To tady není FAKT nic jinýho k jídlu?!“ Je mi skutečnou záhadou, jak mohli přežít a neumřít hlady ve škole, kde byla jejich žravost omezená jen velkou přestávkou

A že je karanténa příležitostí zlepšit si mezilidské vztahy a zahloubat se do vlastního nitra? Cha! Rvou, pošťuchují, provokují a nadávají si od první vteřiny, co rozloupnou oči. Na vrcholu hitparády oblíbených rčení, kterými si prokazují svou náklonnost a sympatii, se umístilo: „Jsi otravnější než koronavirus.“ Bohužel mohu jen souhlasit, ať už to o mých mateřských kvalitách vypovídá cokoli.

Ze všech stran se na zoufalé matky hrnou doporučení, že mají v nastalé situaci hledat nějaká pozitiva a dívat se na ni z optimistického úhlu. Dlouze jsem se zamyslela, detailně analyzovala uplynulé dny a něco bych měla: Začala nám klíčit ta zatracená fazole a objevila jsem ještě jednu zapomenutou flašku vína.

Žádné komentáře:

Okomentovat