Než jsem otěhotněla, rozeznávala
jsem pouze dva typy mužů: „Šel by“ a „Ani kdyby to byl
poslední chlap na světě.“ Pak jsem porodila a všechno je úplně
jinak. Mateřství mi rozmetalo na kousky spoustu věcí a
dosavadních pravidel – a mezi nimi i platnou typologii chlapů.
Muže ve svém okolí jsem začala posuzovat úplně jinak a nahlížet
na ně z úhlů, o kterých bych nikdy nevěřila, že mohou vůbec
existovat. V současné době tedy rozeznávám následující
kategorie:
Neviděl mě nikdy poblitou
Velmi vzácný živočišný druh,
který je prakticky na vymření. Zahrnuje totiž pouze muže, kteří
mě ještě nikdy neviděli poblitou, počůranou, nebo poslintanou
(od dítěte!). Můžete mi klidně až do příštích Velikonoc
vykládat o tom, jak mateřství ženám sluší a je to jejich
nekrásnější role, která je povznáší do vyšších dimenzí.
Nikdo na světě mi nevymluví, že chlap, který mě jednou viděl,
jak se zabahněná ploužím z hřiště, na noze mi visí dítě a
ruce mám taškami vytahané až pod kolena (něco na způsob
orangutana - a to včetně té srsti), si mě okamžitě nepřesunul
do šuplíku: „Ani kdyby to byla poslední ženská na světě.“
U tohohle typu je ale jistou výhodou, že už si nemusím dělat
hlavu s tím, jak zapůsobím, protože moje akcie jsou stejně tak
hluboko, že by k jejich nalezení byla zapotřebí důlní vrtačky.
Využitelný pro krizové situace
Sem spadají muži, u kterých je úplně
jedno, jak vypadají a jestli jsou géniové, nebo mají v hlavě
nastláno. Nejpodstatnější na nich totiž je to, že jsou mi
schopni – a hlavně ochotni – vyměnit píchlou duši, spravit
zaseklé kolečko od kočáru a nahodit pojistky (v okamžiku, kdy ta
zatracená skříň opět nejde otevřít, tudíž volím mezi
variantou rozkopat ji, nebo vykoupat dítě při svíčkách a večeři
mu ohřát vlastním dechem). Nic za to nechtějí a ani neočekávají,
protože letmý pohled na mě v nich aktivuje heslo: „Do mrtvol se
nekope!“ Navíc je jim jasné, že bych mohla zaplatit tak
maximálně oslintaným bonbónem, peckou z broskve, nebo načatým
balením vlhčených ubrousků.
Ztrapěný Kubou
Kategorie zahrnující muže, které
buď Kuba ztrapnil, nebo před nimi utrousil poznámku, která mě v
jejich očích doživotně vyřadila ze hry. Protože, přiznejme si
upřímně, když se vás cizí dítě ve výtahu zeptá, proč máte
tak dlouhé chlupy v nose, uděláte cokoli, abyste se s ním už
nikdy v neuzavřeném prostoru neocitli. A na druhou stranu, já už
nikdy, nikdy, nikdy nechci potkat člověka, kterému můj syn
nabídl, že mu názorně ukáže, „jak se mamince třese bříško.“
U toho, kterému vykládal, že „maminka nosí tááááákhle
malilinkatý kalhotky“, si to ještě rozmyslím.
Vzorný otec
To jsou muži, kteří se svými dětmi
tráví veškerý volný čas, a činí tak dobrovolně a iritující
radostí. Hodiny a hodiny si s nimi dokáží stavět Lego (zatímco
já s vyplazeným jazykem vybuduju maximálně čtvercovou garáž s
plochou střechou), vrčí jako závodní auto (když mě už po
deseti minutách tuhnou lícní svaly a brní mě rty) a ve finále s
nimi vyrobí draka, který se opravdu udrží ve vzduchu (zatímco mě
nelétá ani ten koupený). Pak se zvednou a odskotačí dítěti
uvařit vyváženou večeři plnou vitamínů a přečíst pohádku
respektující nejnovější výchovné trendy. Mají přehled o
všech výzkumech na téma dětský rozvoj, vývoj, výchova a
rodičovské prohřešky. A také se podle nich řídí. Jejich děti
jsou tak dokonalé, že pokud nejpozději do maturity nedostanou
Nobelovu cenu, tak už teda prostě nevím. Dokáží se bavit s
cizími matkami na rodičovská témata. A některým z nich dokonce
zůstala i trocha testosteronu (to se pozná podle toho, že zplodí
další dítě – navenek to příliš patrné není). Jsou prostě
skvělí a já před nimi zdrhám, protože jako mizerná matka se
dokážu cítit i bez jejich pomoci.
Zoufalec
Sem patří muži, kteří se čas od
času ocitnou na hřišti, dětském cvičení, plavání, dětském
koutku, nebo dětské narozeninové oslavě. Celým svým tělem
dávají najevo, že by se s radostí teleportovali kamkoli jinam –
a to včetně thajského vězení. Mají pohled štvané zvěře a na
požadavky svých potomků reagují povětšinou značně zmateně a
rozpačitě (výraz tatínka, kterého jeho malá dcera – na hřišti
a před rozsáhlým publikem – požádala, aby jí při čůrání
podržel pipinku stejně, jako to dělá maminka, je takový můj
ohříváček pro depresivní a chmurné chvíle). Naivně si myslí,
že z hřiště mohou odcházet stejně čistí, jako tam přišli. A
hovory o výchovných trendech jsou pro ně zhruba tak stejně
atraktivní jako nezaplacené složenky. Své děti bezpochyby
milují, ale necítí potřebu přesvědčovat cizí lidi o jejich
genialitě. A já zase miluji je. Bezpochyby proto, že jsme na
stejné lodi a sdílená neschopnost stmeluje.
Žádné komentáře:
Okomentovat