neděle 16. října 2016

Typologie mužů, aneb Maminka nosí malilinkaté kalhotky



Než jsem otěhotněla, rozeznávala jsem pouze dva typy mužů: „Šel by“ a „Ani kdyby to byl poslední chlap na světě.“ Pak jsem porodila a všechno je úplně jinak. Mateřství mi rozmetalo na kousky spoustu věcí a dosavadních pravidel – a mezi nimi i platnou typologii chlapů. Muže ve svém okolí jsem začala posuzovat úplně jinak a nahlížet na ně z úhlů, o kterých bych nikdy nevěřila, že mohou vůbec existovat. V současné době tedy rozeznávám následující kategorie:

Neviděl mě nikdy poblitou
Velmi vzácný živočišný druh, který je prakticky na vymření. Zahrnuje totiž pouze muže, kteří mě ještě nikdy neviděli poblitou, počůranou, nebo poslintanou (od dítěte!). Můžete mi klidně až do příštích Velikonoc vykládat o tom, jak mateřství ženám sluší a je to jejich nekrásnější role, která je povznáší do vyšších dimenzí. Nikdo na světě mi nevymluví, že chlap, který mě jednou viděl, jak se zabahněná ploužím z hřiště, na noze mi visí dítě a ruce mám taškami vytahané až pod kolena (něco na způsob orangutana - a to včetně té srsti), si mě okamžitě nepřesunul do šuplíku: „Ani kdyby to byla poslední ženská na světě.“ U tohohle typu je ale jistou výhodou, že už si nemusím dělat hlavu s tím, jak zapůsobím, protože moje akcie jsou stejně tak hluboko, že by k jejich nalezení byla zapotřebí důlní vrtačky.


Využitelný pro krizové situace
Sem spadají muži, u kterých je úplně jedno, jak vypadají a jestli jsou géniové, nebo mají v hlavě nastláno. Nejpodstatnější na nich totiž je to, že jsou mi schopni – a hlavně ochotni – vyměnit píchlou duši, spravit zaseklé kolečko od kočáru a nahodit pojistky (v okamžiku, kdy ta zatracená skříň opět nejde otevřít, tudíž volím mezi variantou rozkopat ji, nebo vykoupat dítě při svíčkách a večeři mu ohřát vlastním dechem). Nic za to nechtějí a ani neočekávají, protože letmý pohled na mě v nich aktivuje heslo: „Do mrtvol se nekope!“ Navíc je jim jasné, že bych mohla zaplatit tak maximálně oslintaným bonbónem, peckou z broskve, nebo načatým balením vlhčených ubrousků.

Ztrapěný Kubou
Kategorie zahrnující muže, které buď Kuba ztrapnil, nebo před nimi utrousil poznámku, která mě v jejich očích doživotně vyřadila ze hry. Protože, přiznejme si upřímně, když se vás cizí dítě ve výtahu zeptá, proč máte tak dlouhé chlupy v nose, uděláte cokoli, abyste se s ním už nikdy v neuzavřeném prostoru neocitli. A na druhou stranu, já už nikdy, nikdy, nikdy nechci potkat člověka, kterému můj syn nabídl, že mu názorně ukáže, „jak se mamince třese bříško.“ U toho, kterému vykládal, že „maminka nosí tááááákhle malilinkatý kalhotky“, si to ještě rozmyslím.

Vzorný otec
To jsou muži, kteří se svými dětmi tráví veškerý volný čas, a činí tak dobrovolně a iritující radostí. Hodiny a hodiny si s nimi dokáží stavět Lego (zatímco já s vyplazeným jazykem vybuduju maximálně čtvercovou garáž s plochou střechou), vrčí jako závodní auto (když mě už po deseti minutách tuhnou lícní svaly a brní mě rty) a ve finále s nimi vyrobí draka, který se opravdu udrží ve vzduchu (zatímco mě nelétá ani ten koupený). Pak se zvednou a odskotačí dítěti uvařit vyváženou večeři plnou vitamínů a přečíst pohádku respektující nejnovější výchovné trendy. Mají přehled o všech výzkumech na téma dětský rozvoj, vývoj, výchova a rodičovské prohřešky. A také se podle nich řídí. Jejich děti jsou tak dokonalé, že pokud nejpozději do maturity nedostanou Nobelovu cenu, tak už teda prostě nevím. Dokáží se bavit s cizími matkami na rodičovská témata. A některým z nich dokonce zůstala i trocha testosteronu (to se pozná podle toho, že zplodí další dítě – navenek to příliš patrné není). Jsou prostě skvělí a já před nimi zdrhám, protože jako mizerná matka se dokážu cítit i bez jejich pomoci.

Zoufalec
Sem patří muži, kteří se čas od času ocitnou na hřišti, dětském cvičení, plavání, dětském koutku, nebo dětské narozeninové oslavě. Celým svým tělem dávají najevo, že by se s radostí teleportovali kamkoli jinam – a to včetně thajského vězení. Mají pohled štvané zvěře a na požadavky svých potomků reagují povětšinou značně zmateně a rozpačitě (výraz tatínka, kterého jeho malá dcera – na hřišti a před rozsáhlým publikem – požádala, aby jí při čůrání podržel pipinku stejně, jako to dělá maminka, je takový můj ohříváček pro depresivní a chmurné chvíle). Naivně si myslí, že z hřiště mohou odcházet stejně čistí, jako tam přišli. A hovory o výchovných trendech jsou pro ně zhruba tak stejně atraktivní jako nezaplacené složenky. Své děti bezpochyby milují, ale necítí potřebu přesvědčovat cizí lidi o jejich genialitě. A já zase miluji je. Bezpochyby proto, že jsme na stejné lodi a sdílená neschopnost stmeluje.