neděle 9. října 2016

V cirkusu, aneb To už je jako ta zábava?


Jsem nepoučitelná a zase jsem se nechala ukecat. Sotva v dohledu od našeho domu rozbili cirkusáci svůj stan, Kuba zdivočel a začal se hlasitě a několikrát denně dožadovat vstupu na představení. Vzhledem k tomu, že byl v rámci sekání dobroty ochotný zkonzumovat i půlku jablka (což jindy dělá pouze pod hrozbou fyzických trestů), připadala mi představa nečinně prosezených dvou hodin jako zcela přijatelná. Ostatně všechno je lepší než vesmírná střílečka, při které se musím plazit pod křeslem a vydávat chrčivé zvuky, jakože už teda fakt umírám.

Prostranství před cirkusem je poněkud blátivé, takže k pokladně je nutné propracovat se dlouhými a dobře vyměřenými skoky mezi soustavou louží. Kuba šlápl do louže. Následuje výchovná přednáška matky na téma mokré boty a zelené nudle. Kuba šlápl do jiné louže. Následuje přednáška matky o respektování rodičovských pokynů. Kuba šlápl do bláta. „Ukaž, vezmu tě do náruče, jinak budeš mokrej a špinavej jak prase.“ Matka šlápla do louže. A sakra hluboké louže. Protože zkoušeli jste už někdy skákat do dálky s dvacetikilovým zabláceným závažím na natažených rukách? Matka je kompletně mokrá a špinavá jako prase – a tak nějak už se jí do cirkusu ani moc nechce. O to radostněji dítě poskakuje.


Konstelace na tribuně je příznivá. Před námi nervózní babička, která poučuje vnučku, jak se v cirkusu chovat, za námi spratek okopávající opěradlo mého sedadla. Kuba žmoulá v ruce robota, aby si taky užil kulturního zážitku. A už to jede, už to frčí:

  • Mamííí, kdy už to začne?
  • Zuzanko, až budou hledat dobrovolníky. A to voni budou! Né, aby tě napadlo se přihlásit. To by byla strašná vostuda!
  • Maxíčku, prosím tě, nekopej do pani!
  • Kubo, ať ti ten robot nespadne pod tu lavici. Odtud bychom ho už nedostali.
  • Mami, a budou tam taky mluvící žirafy? A co lvi, co jezdí na koloběžce?
  • Zuzanko, radši vůbec nezvedej ručičky, jo? Aby si náhodou někdo nemyslel, že se hlásíš!
  • Mami, koupíš mi ten balónek? A ty svítící uši? A ten větrník? A toho slona, co tam bude?
  • Maxíčku! Tytyty, nebuď ošklivý chlapeček! Pani se to určitě moc nelíbí!
  • Mamííí, mě tam ten robot spadl!
  • Krucifix, já jsem ti o tom něco říkala! Kdo ho teď bude lovit?
  • Musíš se tam pořádně nahnout. Ještě víc! Mami, víš co, radši si klekni. Stejně už máš ty kalhoty umazaný.
  • Jau! Teď jsem si kvůli tobě odřela celou ruku! Auauau!
  • Ale vidíš, jak jsi šikovná, že jsi toho robota vyndala! Akorát ho ještě trochu utři, je dost špinavej. Abych se vo něj neumazal, víš?!
  • Zuzanko, nepůjdem si radši sednou do ňáky zadnější řady? Aby na tebe nebylo tak vidět!
  • Hele, mladej, ještě jednou mi kopneš do toho sedadla a ukousnu ti ruku v rameni!
  • Maxíčku, pojď, sedneme si jinam. Pani není moc hodná!
  • Mamííí, kdy už to začne?

Hladina zoufalství přítomných rodičů dosáhla svého maxima, emoce se přiblížily k bodu varu a část dospělých návštěvníků začíná uvažovat o tom, že by se sama nabídla coby krmení pro dravé šelmy. A to je ten správný okamžik pro zahájení představení:

  • Mamííí, proč zhasli? Já nic nevidím! To bude furt tma?
  • Proč ty koně běhaj dokola? To už je to představení?
  • Co ten klaun dělá? Proč má ten červenej nos? Koupíš mi taky takovej?
  • Já mám hlad! Nemáš náhodou nějaký bonbóny?
  • Mamíííí, vem si mě na klín!
  • Tady něco smrdí! To nejspíš kadí ty zvířata a možná i ten klaun, viď?
  • Mamííí, a to už je ta legrace?
  • Myslíš, že ta paní spadne z toho provazu? A dokázala bys to taky? A proč nemáš taky tak třpytivý šaty? To by ses mi líbila víc, kdybys takový nosila!
  • Já mám žízeň! Koupíš mi o přestávce džus?
  • Ať už jdou ti velbloudi pryč! Já už se na ně nechci koukat!
  • Jééééé, jůůůůůůů, uuuuááááá podívej! Slon kadí! To jsou asi největší hovna na světě, viď?
  • A teď už je teda ta legrace?
  • Mamíííí, proč se držíš za tu hlavu? Bolí tě, nebo co?

Malé shrnutí na závěr:
  • Nejdražší balónky a větrníky na světě se prodávají na území cirkusu.
  • To samé platí pro nejhnusnější popcorn na světě.
  • Můj potomek je pozoruhodně imunní vůči smyslu pro humor (snad mu to nezůstane do dospělosti).
  • Kadící slon překonal se vyhoupl na první příčku hitparády Kubových top zážitků. Doposud se na špici drželo morče, které se mu počůralo na kalhoty.
  • A tu půlku jablka Kuba nesnědl. Oslintanou a důkladně uschovanou jsem ji našla za polštářem na gauči.