neděle 20. prosince 2015

Vánoční dvoreček, aneb jak se z toho nezbláznit


Vánoce jsou zcela speciálním obdobím. S vlahým zrakem dáváme padesátikorunu žebrajícímu bezdomovci, ačkoli po zbytek roku vykřikujeme, že za naše pracně vydělané peníze si nikdo flašky rumu kupovat nebude. Kočku, která nám rozsápala záclony, fotíme s vtipným komentářem na Facebook,i když bychom kdykoli jindy bojovali s pokušením prodat ji na nejbližší jatka. Pro nákup dárků jsme ochotni zapomenout na to, že naše nezaplacené účty dosahují rozměrů menší laviny. A samozřejmě se strašlivě těšíme, až budeme mít vlastní děti, protože jak každý ví, teprve s dětmi získávají Vánoce ten správný a úplně jiný rozměr. Byli jsme ve správném vánočním rozměru až po uši.
 
Já sama mám vánoční vzpomínky z dětství lehce zkalené skutečností, že vlastním chorobně pravdomluvného otce. Zhruba ve čtyřech letech jsem se ho čistě konverzačně zeptala, jestli existuje Ježíšek. Chápejte, do té doby jsem o tom vůbec nepochybovala. Šlo o jakousi dětskou verzi řečnické otázky. Bez zaváhání odpověděl, že nikoli. Když už jsem se tak hezky rozjela, zeptala jsem se rovnou na čerty a Mikuláše a dozvěděla se syrovou pravdu i o nich. Na obranu mého otce je potřeba dodat, že není necitelný cynik, pouze zastává názor, že dětem je potřeba říkat pravdu. Myslete si o tom, co chcete.

Pravděpodobně tam někde, ve freudovsky hlubokém dětství, se také zrodila moje vánoční posedlost. V podstatě jsem byla schopná plazit se po střepinách skla, aby o Vánocích všechno připomínalo něco mezi idylickou reklamou na zvýhodněnou sazbu rodinného pojištění a na prací prášek. Takže první Vánoce s dítětem se samozřejmě zcela logicky nesly ve znamení několika týdnů, kdy jsem pekla až do bezvědomí, drhla všechny škvíry a mezery do hluboké noci (protože přesně to mimino ocení) a nakoupila hromadu vysoce edukativních dárků (čím edukativnější, tím dražší). Zkrátím to. Mnohem lepšího efektu bych docílila, kdybych místo dárků nakoupila pár archů balícího papíru a nabídla je dítěti k rozcupování. Místo cukroví by stačilo několik rozmixovaných vařených brambor, z nichž miniaturní část by Kuba snědl a zbytek rozmatlal po nábytku a zdech. Jako zákusek se výborně osvědčilo jehličí z vánočního stromečku. A úklid? Ehm... zkusili jste někdy zastavit lavinu plaňkovým plotem?! Takže asi tak.
 
Postupem času si to samozřejmě sedlo. Přestala jsem propadat předvánoční hysterii, že nemám napečeno devět druhů, které jsem stejně s železnou pravidelností po Novém roce smetla do koše. Okna považuji za čistá v případě, že je přes ně vidět denní světlo, a souvislá vrstva prachu stejně ve světle svíček není vidět. Hlavně, že je ta pohoda! Nicméně v rámci zachování objektivity přiznávám, že ke změně mého postoje nepřispělo ani tak vnitřní prozření, ale především skutečnost, že jsme objevili Vánoční dvoreček.
 
Vánoční dvoreček je instituce poněkud netradiční – ale bez diskuse vpravdě geniální. Pochází z hlav místní komunity otců, kteří se spolu se svými potomky začali scházet během vánočního dopoledne v jednom z vnitrobloků. To vše už před několika lety a pod záminkou, aby měly matky dostatek času a prostoru na všechny ty vánoční přípravy. Matky to brzy přestalo bavit a přidaly se k všeobecnému veselí. Výsledkem toho je, že se široké společenství sousedů sejde na Štědrý den ráno na Vánočním dvorečku, pořádají se soutěže pro děti, griluje se a probíhá výměnný alkoholový obchod. Nutným rozuzlením této rovnice jsou zablácené děti, spokojené jako želvy, a rodiče, které vánoční poledne pravidelně zastihne ve velmi povznesené náladě.

Po neochotném rozchodu domů se matky kolektivně chechtají při smažení kapra a kromě svých potomků žvatlají i na bramborový salát. Otcové se marně snaží pověsit ozdoby na kličkující větve stromečku. A nikomu z nás vůbec, ale vůbec nevadí, že děti rozšlapaly do koberce linecké hvězdičky, používají vánoční řetězy coby stylové boa a svazují se navzájem kabely s osvětlením na stromeček. Samozřejmě, že kombinace alkoholu a teplotního šoku při přemístění vymrzlého těla do vyhřátého obýváku (který nejvíc ze všeho připomíná pocit, když dostanete palicí mezi oči), vede nutně k tomu, že se rodičům začnou klížit oči uprostřed nadílky a do postele se odplížíme zhruba tak dvě a půl minuty poté, co uložíme děti. Ale to je vlastně fuk. Alespoň začneme s vánočním obžerstvím až o den později. Šťastné a veselé!