Nikdy jsem se nepovažovala za
vynikající kuchařku. Na druhou stranu mají většinou moje
kuchařské výtvory poživatelnou konzistenci a lze je obvykle
konzumovat bez rizika zdravotní újmy. Nikdy ale nedostalo moje
kuchařské sebevědomí takovou ránu mezi oči, jako když jsem se
stala matkou. Začalo to už prvními příkrmy (to jsou takovéty
kašičky, do kterých nejdřív uvaříte a pak rozmixujete všechno,
co lednice dá, a které vypadají, jako když už to někdo jedl).
Je skutečně nesmírně povzbuzující,
když s největší péčí vybíráte pro své sladké miminko v
bioobchodech tu nejlepší zeleninu, podle jejíž ceny lze soudit,
že ji někdo vypiplal od semínka ve vlastní podprsence a zahříval
půl roku vlastním dechem. Pak doma vymýšlíte takové vysoce
gurmánské kombinace, jako je brokolice s mrkví šmrncnutá
cuketou. Pak to celé uvaříte, rozmixujete dohladka a naservírujete
malému vřešťanovi v očekávání labužnického pomlaskávání.
Ten místo toho pevně semkne rty a zuřivě vrtí hlavou, aby se v
žádném případě nemohlo stát, že se mu tím hnusem trefíte do
pusy. Když už vám v klíně přistane šestá lžíce, dojde vám
trpělivost a nasupeně (a ne úplně něžně) ho vyndáte ze
stoličky. Načež se dítě celé šťastné odplazí k nejbližšímu
květináči a sežere z něj polovinu hlíny.
Já samozřejmě neočekávám, že
junior popatří na má kulinářská dílka, nadšením zatleská
ručičkami, způsobně si rozprostře ubrousek na klíně, delikátně
donese drobné sousto na vidličce až k ústů (která si poté otře
tím ubrouskem) a následně mě označí za nejlepší kuchařku v
okruhu patnácti kilometrů. Ostatně už jsem udělala spoustu
ústupků proti předmateřským představám o civilizovaném
stolování. Já už v podstatě neočekávám vůbec nic, respektive
jsem smířená téměř se vším. Nicméně jen tak pro
představu...
To jsem zase jednou měla romantickou
náladu způsobenou nejspíš kombinací aktuálního rosného bodu,
povětrnostních podmínek, hormonálního výkyvu a zlevněného
Rulandského v nejbližším supermarketu. Dospěla jsem tudíž k
názoru, že večeře při svíčkách je naprosto nezbytným
vyústěním. Ostatně každá redaktorka ženského časopisu vám
potvrdí, že na vztahu je potřeba neustále pracovat a podporovat
jeho dynamiku romantickými gesty – a nejsem si úplně jistá,
jestli do toho lze počítat i něžné partnerské diskuse ohledně
barvy dětských nudlí, nebo tělesný kontakt, ke kterému dochází
v rámci bitvy s vesmírnými příšerami v našem obýváku.
Protože jsem ale neměla pro potomka hlídání, bylo jasné, že
místo večeře ve dvou se bude odehrávat večeře ve třech. Ale
nevadí. Není přece nic krásnějšího než rodinná idylka u
večeře.
Plánuji naprosto úchvatné menu,
které navíc zní velmi vznešeně. Jako předkrm budou sušené
švestky marinované v Portském zabalené ve slanině. Coby hlavní
chod budu podávat steaky s pepřovým přelivem se zeleninovým
salátem. A celé to završí hedvábný koláč se smetanovým
krémem (ať už to znamená, co chce, ale na fotce v časáku to
vypadá mimořádně svůdně). Pro dítě je v plánu varianta s
obalovaným kuřecím prsíčkem v cornflacích a opečenými
brambory. To celé budu samozřejmě servírovat na překrásně
prostřeném stole v mihotavém světle svíček. Povykládáme si,
co jsme v posledních dnech zažili, co nám udělalo radost a tak
vůbec.
Jako první zádrhel se ukázalo vůbec
dovléct vzpouzejícího se Kubu na nákup nezbytných surovin –
protože jeho jedinou aktuální touhou bylo pobíhat po bytě v
obleku Spidermana, skákat z židle na židli, věšet se na parapety
a snažit se mě ulovit do smyčky z prádelní šňůry. Poněvadž
byly naše potřeby zjevně neslučitelné, musela jsem při
prosazení svého záměru uplatnit hrubou sílu, což se mi dítě
rozhodlo vrátit mimořádně prudivou náladou. Nákup tak byl
nekonečným martyriem.
Doma kličkuji mezi igelitkami ze
supermarketu. Nejdřív je potřeba naložit švestky do Portského.
Zatímco se hrabu mezi asi tak dvě stě šedesáti pěti nakoupenými
položkami, Kuba zakopl o jednu z igelitek a z výšky si kecnul na
druhou, přičemž rozsedl zakysanou smetanu (hedvábný koláč se
smetanovým krémem, pamatujete?). Za příšerného řevu (nechce
převléci, chce si smetanu z tepláků olízat) mu měním oblečení
a letím nakládat ty švestky. Zatímco krájím zeleninu na salát,
šťouchá mě dítě do zad halapartnou a střídavě řeže do
podkolenních jamek vesmírným mečem. Dopíjím zbytek toho
Portského, co zbylo od švestek (a zbylo ho tam celkem dost). Rázem
mi to všechno připadá snesitelnější. Vykrajuji z okurek a
rajčat žertovné tvary a broukám si znělku z Kouzelné školky.
Na světě je vlastně docela pěkně.
Portské přestalo působit a
nastoupila hodně velká krize. Zjistila jsem, že jsem zapomněla
koupit cornflaky, pročež nemám, do čeho obalit to prsíčko.
Zběsilý úprk do večerky, dítě za sebou táhnu smykem. Doma
zjišťuji, že jsem ještě zapomněla koupit náhradu za tu
rozsedlou smetanu a znovu už nikam nejdu ani pod hrozbou smrti.
Smůla, místo koláče udělám bábovku podle osvědčeného
rodinného receptu. Prostírám. Kuba šplhá na židli podívat se,
jestli zvolené ubrousky vyhovují jeho vkusu. Očividně nikoli,
protože zatímco míchám těsto na bábovku, je všechny rozcupoval
na malé kousky. Opět prostírám. Bábovka je upečená a vypadá
opravdu svůdně. O trochu se mi zvedla nálada. Jen do té doby, co
Kuba opět vyšplhal na židli a převrhl svůj hrnek na prostřený
stůl. Opět prostírám. Došly normální ubrousky, takže
zužitkovávám vánoční přebytky a budeme večeřet na ubrouscích
se stylizovanými sněhuláky.
Něco tu smrdí. Sakra, zapomněla jsem
na ty švestky v troubě. No nic, o to budou křupavější. Otevírám
to zlevněné Rulandské. Kde je také psáno, že si musíme
přiťuknout z plné láhve?! Když vchází Lukáš do dveří,
házím na pánev steaky a brambory, a připadám se jako kříženec
Magdaleny Dobromily Rettigové a Xeny (volnou rukou totiž svádím
zuřivou bitvu s útočícím ninjou). Vlastně jsem strašlivě
dobrá.
Sedíme u stolu. Svíčky jsme pro
jistotu zhasli poté, co jednu Kuba shodil, a z další mu ukápla na
ruku miniaturní kapička vosku, což bylo doprovázené takovým
jekotem, jako kdyby mu upadla ruka v rameni. Mezi zuby nám chroupou
zuhelnatělé kousky švestek, vydatně je zapíjíme vínem (aby se
daly vůbec polknout) a v rámci naší milostné konverzace už
potisící vysvětlujeme Kubovi, proč si nemůže pořídit domů
živého tygra. Steaky mi připadají dost suché. Jakoby jim něco
chybělo. Aha, ten pepřový přeliv, který jsem úplně zazdila.
Kdo chce, může si je polít kečupem.
Dítě se nedůvěřivě vrtá v pracně
obaleném kuřecím a opečených bramborech. Následuje osvědčená
trojkombinace: „Co to je? - Tohle černý musím jíst taky? - Mě
to nechutná!“ Čím víc se ho snažíme ignorovat, tím větší
razance jeho hlásek nabývá. Když se nahýbá pro kečup
(odstraněný prozíravě z jeho dosahu), vyklopí celý obsah svého
talíře. Částečně na stůl, z větší části na zem. Zdá se
mi, jakoby na mě sněhuláci z ubrousků spiklenecky mrkali. Chtěla
bych si se svým manželem vyměnit ještě alespoň dvě, tři věty,
takže kapituluji a dávám dítěti (dle jeho výslovného
požadavku) k večeři syrovou mrkev a suché cornflaky. Je to prostě
malý gurmán. S Lukášem něžně vrkáme o tom, dokdy se musí
zaplatit školka. Kuba předstírá, že mrkev je samopal a střílí
s ní po imaginárních nepřátelích. Naléváme si další
skleničku.
Dohodli jsme se, že nejlepší bude,
když Kubu nejdřív uložíme a teprve potom si vychutnáme dezert v
podobě bábovky. Alespoň ta se mi opravdu povedla. Při koupání
mě dítě kompletně zlije vodní pistolkou, takže se před
pokračováním romantické večeře se musím převléknout. Alespoň
nebudu umaštěná od těch pečených brambor, co jsem sbírala pod
stolem. Rozsvěcuji znovu svíčky. Nakrojíme svůdně pocukrovanou
bábovku. Vono to nakonec pude.
Bábovka chutná o dost jinak, než
jsem zvyklá. A mezi námi, není to úplně posun k lepšímu. Jdu
pro jistotu otevřít další flašku a jak se tak snažím s
vývrtkou, můj unavený pohled bloudí bezcílně po kuchyňské
lince. Jen tak mimoděk padne i na kuchyňskou váhu, na které trůní
kupička moučkového cukru. Je potřeba zdůrazňovat, že měl
přijít do té bábovky? Další romantickou večeři mám v plánu
přibližně tak někdy kolem Kubovy promoce.
Vaše články mi neskutecne zvedly náladu. Málem jsem se po**** smíchy... vazne skvěle. Díky, takhle jsem se dlouho nepobavila. I.
OdpovědětVymazatMě zas zvedl náladu Váš komentář. Díky za něj! :-)
Vymazat