Dlouho jsem si o sobě myslela, že
jsem poměrně organizačně zdatná. Zásadně jsem nechodila pozdě
a většinu věcí se mi dařilo dokončovat v naplánovaném
termínu. Měla jsem prostě pocit, že mám svůj život pod
kontrolou a když se rozhodnu někam přijít v osm hodin, nejpozději
za pět osm tam spolehlivě budu. Pak jsem porodila, zeměkoule
zařadila dvojitou rychlost a já jsem se pokorně zařadila mezi
chronické nestíhače. A přitom to vždycky vypadá tak nadějně a
já znovu a znovu propadám klamnému pocitu, že bych se třeba
někdy mohla vrátit do stavu, kdy bych se někam dostavila včas.
Tak třeba dnes ráno:
6:30
- Super! Dneska jsme se probudili fakt brzo. Uděláme si pohodové ráno, jo?
- Můžu k vám do postele? … Néé, já nechci ležet na kraji, chci mezi vás!
- Nekopej do mě!
- Mami, drbej mě na zádech, jo?... Ne, tam ne, musíš vejš!
- Říkám ti, abys do mě nekopal.
- Ježiš, Kubo, ležíš mi na vlasech. Au, au, au!
- Ty vůbec nedrbeš. Musíš rychlejc!
- Hele, tak už asi budeme vstávat, ne?
6:45
- Kubo, co si dáš ke snídani?
- Lízátko.
- To si teda rozhodně nedáš. Co křupinky s mlíkem?
- Nóójóó, tak teda jóóó.
- Mlíko došlo.
- Tys nekoupila marmeládu?
- Asi ne, jestli tam není. Tak si dej rohlík s máslem. A co si dáš ty, Kubo?
- Já bych chtěl čokoládu.
- Já ti dám jogurt, jo?
- Máslo už taky není!
- Tak si dej samotnej rohlík. Já jsem prostě nestihla nakoupit.
- Jéé, mě to spadlo na pyžamo a kus toho je i na židli a malej kousek na prostírání. Můžu to volízat?
7:00
- Kubo, jez!
- Hele, mami, jak dělá trpaslík?
- Netuším. Zeptej se tatínka.
- Tati, jak dělá trpaslík?
- Hmhmhmhm, teď snídám. Koukej taky jíst!
- Mě ten jogurt moc nechutná. Já bych chtěl něco jinýho.
- Ten jogurt teda dojíš! A dělej, rychle!
7.15
- Kubo, okamžitě to dojez!
- Hned, jenom si dojezdím ty závody.
- Kdo mi kam dal ten papír, co jsem tu tuhle položil?
- Na závody teď není čas. Co? Jakej papír? V životě jsem žádnej papír v ruce neměla.
- Já to pyžamo asi vyhodím, ne? Když je teď stejně celý od jogurtu.
- Bože můj, proč se musíš při každým jídle tak zřídit? Já tedy můžu uklízet celej den a pořád je to tady jako v chlívě!
- Takže nikdo neví, kde ten papír je, jo? To je teda bezvadný.
- Už máš vyčištěný zuby?
7:30
- Tady máš tričko!
- Tohle nechci. Tohle nemám rád. Vezmu si to červený.
- Červený je špinavý. Ještě jsem ho nestihla vyprat. Vyber si jiný.
- Tak to zelený.
- Prosím tě, to zelený je ti už rok malý. To už jsme vyřadili.
- Uááááá! A próóóč? Próóóč mi všechno berete?
- Ale prosím tě, máš spoustu jiných hezkých triček. Co tady to s dinosaurem?
- To nechci, to je trapný.
- Vždyť sis ho nedávno vybral v obchodě sám!
- Je trapný!
- No tak tady to se Spidermanem.
- Já teda nevím, já asi půjdu úplně bez trička. Mě stejně trička nebaví.
- OK, takže to se Spidermanem.
7:45
- Běž hned do koupelny a vyčisti si zuby!
- Draci útočí!!
- Já na tebe taky zaútočím, jestli si okamžitě nezačneš čistit ty zuby.
- Už je mám vyčištěný!
- Tak to teda ne. Musíš si je vyčistit pořádně. Vrať se tam a ještě to dodělej... Hele Lukáši, můžu mít tohle?
- Hmm.
- Hodí se to k sobě?
- Hmm.
- Nejsem v tom tlustá?
- Hmm... eee... néé.
- Kruci, tak se na mě alespoň podívej a nezírej pořád do toho časáku.
- Ale dyť já se dívám, stíhám oboje.
- Mami, mě na to tričko kecla pasta! Tak já teda půjdu jen v trenkách, jo?
8:00
- Do pytle, dělejte, už musíme jet!
- Já si s sebou vezmu autíčko. A kde mám boty?
- Ježišmarjá, já jsem z nich zapomněla umejt to včerejší bláto. No nic, to se odrolí cestou.
- Jak cestou? To zas skončí všechno v autě!
- Nojo, já to potom někdy uklidím.
- Tak ne. Tohle autíčko si nevezmu, vezmu si místo toho opičku.
- Nechoď tam v těch botách! Podívej se, co z nich padá! Kdo to bude uklízet?!
- To je zajímavý! V autě ti to nevadí a doma s tím tak naděláš!
- Hele, opička ti skáče po hlavě. Můžu dostat na cestu čokoládu?
- V žádným případě!
- Fňuk, fňuk.
- Dělejte! Poběžte! Máme zpoždění.
- Jéé! My jsme si měli dneska do školky přinést kus provázku, fixy na látku a svíčku. Já jsem na to zapomněl!
8:15
- Dělej, ty blbe, jeď! Čekáš, až ti na semaforu padne fialová, nebo co?!
- Mami, proč těm cizím pánům nadáváš, když tě stejně nemůžou slyšet?
- Právě proto! Hele, Kubíku, řekneš paní učitelce, že se omlouvám, že jsme zaspali, jo?
Žádné komentáře:
Okomentovat