neděle 15. května 2016

Hokej s dětmi, aneb pojďme se svlíknout!


Tak nějak se to přihodilo, že jsem jeden ze zápasů hokejového MS sledovala se třemi chlapečky a jednou holčičkou utábořenými v našem obýváku. A byl to zážitek! Následující řádky jsou doslovným přepisem dění před obrazovkou:

  1. TŘETINA
  • Mami, s kým vlastně hrajeme?
  • S Kazachstánem.
  • Cooo? Kdooo? Kdeee? … Jakože všechno zkazí?
  • Jak všechno zkazí? Kdo všechno zkazí?
  • No ten Zkazachstán.
  • Ehmm... no víte... ale to je vlastně jedno.

  • Jakou máme barvu dresů?
  • Bílou a Kazaši modrou.
Všichni přítomní chlapci ze sebe začínají bleskově strhávat oblečení.
  • Co to děláte?
  • Nechceme na sobě nic modrýho, protože nejsme z Kazachstánu. To snad chápeš, ne? (No, dělám, co můžu.)
Chlapci fandí pouze v trenkách a ponožkách. Holčička je zamyšleně pozoruje.


  • Budeš si se mnou stavět kostičky? Ne, tydle ne, tamty barevný!
  • Ty vado, ty ale bruslí rychle. Kluci budeme bruslit po parketách, jo? A komu víc kloužou ponožky, ten vyhrál.
  • Já už jsem si u toho jednou rozsek hlavu, heč!
  • Já už jí měl rozseklou mockrát, tak se nevytahuj!

  • Já potřebuju kakat. Přijdeš mě utřít?
  • Góóóól!
  • Co? Kdo? Kde? Jak?
První gól jsem zazdila utíráním zadku.

  • Uděláš mi copánek?
  • Ježiš, já kdybych tam byl, já bych střílel!
  • A mami, mohli by vyhrát v nějakém zápase osmdesát nula?
  • To těžko.
  • A ani s Afrikou?
  • Tak ne. Jeden copánek se mi nelíbí. Radši to předělej na dva, jo?
  • Já bych chtěl bejt hokejista.
  • Jenže voni nemají skoro žádný zuby.
  • To neva, já bych jed jenom nekousavý jídla!

  1. TŘETINA
  • Mě teda přijde, že ten fousatej moc bruslit neumí.
  • Kluci, já přes vás nevidím! Mazejte od té televize a sedněte si!
  • Jak se jmenuje támhleten? Hastrman?
  • Pastrňák!
  • No to teda nevím! Ten, co do toho furt mluví, říkal Hastrman, já ho dobře slyšel!

  • Já mám hlad.
  • Já taky.
  • Já taky.
  • Udělám vám rohlík s něčím?
  • Hmm... spíš ne. Já bych radši zmrzlinu.
  • Já taky.
  • Já taky.
  • Tak to není hlad. Zmrzlina nebude!
  • Ach jooo!
  • Ach jooo!
  • Já jsem vám to řikal, že vona nám ji nedá!

  • Jééé, proč teď nevyskočil? Kdyby bejval vyskočil, tak mu ten puk projel pod bruslema a byl tam! Ježiš, škoda, že tam nejsem já!
  • Padesát sedm, padesát šest, padesát pět, padesát čtyři... Já budu takhle počítat až do konce!
  • Proboha, kluci, buďte chvíli zticha. Já vůbec nic neslyším!

  • Tak já bych si dal ten rohlík.
  • Tak já teda taky.
  • Neházej na zem ty drobky!
  • Jaký brouky???

  1. TŘETINA
  • Místo Kazachstán budeme říkat Ukazachstán, jakože na něco ukazuje, jo?
  • Supeeeer!!
Chlapci mají tříminutový záchvat srdečného smíchu nad podařeným vtipem. Holčička je zamyšleně pozoruje.

  • Hele, mami, a může jim dát ten trenér na zadek, když jim to nejde?
  • A může dát brankář gól? A už jsi někdy viděla, aby dal brankář gól? A myslíš, že by mohl dát gól v tomhle utkání? A proč vůbec brankáři nedávají góly?
  • Budeš mi číst tu knížku o prasátku?
  • Góóóóól!!!!
Druhý gól jsem zazdila hledáním knížky o praseti.

  • Čtyřicet dva, čtyřicet jedna, čtyřicet, třicet devět...
  • Hele, já vám dám tu zmrzlinu, hlavně už buďte chvilku zticha.
  • Huráááá! (Čtyřhlasně! Z dění na obrazovce neslyším ani zbla.)
  • Hele, vona nakonec není tak špatná.
  • Mě to upadlo.
  • Já mám upatlaný ručičky.
  • Já jsem si prdl!
  • A já zas umím krkat na povel!
Další několikaminový hurónský řev a chechot chlapců a už trochu rezignovaný pohled holčičky.
  • Já bych chtěla pustit Prasátko Peppu.

  • Kluci, proboha vás prosím, sedněte si už a buďte chvíli zticha. Já vůbec nic neslyším.
  • Klid, mami. Já ti vždycky řeknu, když dají gól.
  • Tak teda nevím, ale můj táta bruslí mnohem líp a rychlejc.
  • A co teprve můj táta. Ten skvěle bruslí, běhá a navíc jezdí na kole, takže je o dost silnější.
  • Ty vole!!
  • Co jsi říkal?! (Velmi varovný rodičovský tón.)
  • Nic mami! Říkal jsem, ty vohe! To se může, to není nic sprostýho... Hele mami, a ty bys uměla dát gól?

  • Góóóól.
  • Tak teď, mami, teď ho dali.
  • Děkuju pěkně, tenhle jsem náhodou viděla.
  • Tak vidíš, a to furt říkáš, že přes nás nic nevidíš! A vidíš dobře! To je prima koukat se společně, co?

Něžný hlásek holčičky:
  • To byl fotbal?