Jedeme k babičce. A není to nic
mimořádného. Jezdíme tam přibližně každý druhý týden.
Takže by se nezávislý pozorovatel mohl domnívat, že už máme
balení a cestování dokonale zmáklé - zkrátka nemohou nastat
žádné okolnosti, které by mohly vykolejit zajetý běh věcí.
Ano, rodiče míní a děti mění. Permanentně.
Fáze balení:
- Kams mi dala to černý tričko?
- Já?? Vůbec jsem ho neviděla.
- Hraju divadlo. Pojďte se podívat!
- Teď ne, broučku, maminka balí.... Kruci fix, kdo to tady vylil tu šťávu?!
- Tak kde teda je to černý tričko? Vždyť jsem ho tady ještě minulej tejden měl.
- Karkulka už jdeeeeeee!
- No samozřejmě. Já to tady vytírám jako blbá a každej na to kašle. A ještě to tady rozhamstá.
- No jo, je to moje, tak co by se na to dávalo pozor...
- Tak a teď Karkulka zbušila vlka a vy jste to neviděli!
- Můžu si ty kalhoty dát do týhle tašky?
- Nemůžeš. Tam mám věci já s Kubou a už se tam nevejde ani rohlík.
- Já si s sebou k babičce vezmu ten velkej štít a přilbu! A tu nafukovací krávu!
- Kubíku, to ne! To už bychom se nevešli do auta, vezmi si do batůžku nějakou menší hračku.
- Vzalas mi brejle?
- Nevzala! Dělám svačinu pro Kubu, mám jen jedny ruce.
- Ale mami, já nechci housku. Já chci rohlík.
- Rohlík nemáme.
- Mám ještě zapnout myčku, než pojedeme?
- Jo, zapni.... Co bulíš?
- Štít si vzít nemůžu, krávu mi nedovolíte a ani rohlík mi nedáte! Tak já nikam nepojedu!
Fáze naloďování:
- Sedni si a připoutej se.
- Nedávej tu červenou tašku dolů. Jsou v tom umělohmotný krabičky. Rupne to.
- Já nechci sedět vzadu!
- Všechny děti jezdí vzadu. Až budeš velkej, budeš sedět vepředu, ale ještě musíš vyrůst.
- Křach. Rup.
- Já jsem ti říkal, ať to tam nedáváš. Teď to ruplo.
- Jo tys myslel tuhle červenou tašku. Já jsem rozuměla, že říkáš černou.... Kubo, sedni si a připoutej se!
- Tys ale říkala, že jsem už tvůj velkej kluk, takže budu sedět vepředu.
- Krucinálfagot, co to tady je? Kubo! My jsme ti říkali, že si ten štít brát nebudeš! Jak to, žes ho tam propašoval?
- Hele, mami, jak jsem se pěkně připoutal! Akorát se mi ten pás nějak zamotal.
- Tak už mu ho tam nech. Já už ho nahoru rozhodně netáhnu.
- Jedem! Už máme půl hodiny zpoždění!
- Tys mi ty brejle nevzala?!
Fáze rodina na cestě:
- Mami, pustíš mi ty písničky?
- Jasně... Hele, vzal jsi ten batoh, co stál v šatně?
- My jsme žáci z 3.B, beeereeemeee však na sebe...
- Dáš mi to víc? Já to tady neslyším. A mám hlad.
- Vždyť jsi jedl, než jsme jeli. Nebude tě bolet bříško, když se ještě teď nacpeš?
- Ne! A můžu dostat taky bonbónky?
- Může být i rooohooožeee a to všechno proootooožeee...
- Jééé, mami, mě spadlo pod sedačku autíčko.
- No to máš blbý, já tam nedosáhnu. Tady máš tu housku.
- Ale já jsem chtěl rohlík.
- Ehmm... grrrr... rohlík nemáme. Buď housku, nebo nic.
- Tak nic. Kam jede támhleto auto?
- Nevím. Já přece neznám ty lidi, co v něm jsou, tak nemůžu vědět, kam jedou.
- A támhleto?
- … utržené sluchátko. Taky jedno zvířátko!
- Pustíš to tam ještě jednou? Tak já si ten rohlík vezmu.
- Tak jo. Tady máš tu housku!
- Dyž já housku nemám rád.
- Ňam, ňam, mlask, mlask.
- My jsme žáci z 3.B, beeereeemeee však na sebe...
- Už tam budeme?
- Ne, broučku, před chvilkou jsme vyjeli.
- Hmmm, já už nechci. A bolí mě bříško.
- Jak moc tě bolí? Na blinkání?
- Jo, budu určitě blinkat!
- Okamžitě zastav. Kuba bude zvracet.
- Ale tady se zastavit nedá!
- Já už to nevydržím!
- Ježiš, tak to odstav na krajnici a já s ním přeskočím svodidla, nebo co. Hlavně, ať to zase nemusím vyškrabávat ze sedačky.
- Může být i rooohooožeee a to všechno proootooožeee...
- Honem, Kubo, vyblinkej se, tady se nesmí stát.
- Hele, mami, to je pěkná kytička, viď?
- Nekoukej na kytičky a zvracej! Musíme jet!
- Mě se asi nechce.
- Jak nechce? Vždyť jsi říkal...
- Jééé, a támhle letí ptáček!
- … utržené sluchátko. Taky jedno zvířátko!
- Tak nic. Zvracet nebude. Můžeme jet.
- Pustíš to ještě jednou? Už tam budeme? A teď mi tam spadlo další autíčko! A víš, kam jede támhleto auto? Jééé, já potřebuju asi čurat!
- My jsme žáci z 3.B, beeereeemeee však na sebe...
Žádné komentáře:
Okomentovat