středa 13. ledna 2016

Bez dítěte, aneb Radujme se, veselme se


Než jsem otěhotněla, zhusta jsem hýřila prohlášeními typu: matka nikdy nesmí dopustit, aby s ní dítě vláčelo, musí si nechat dostatek volného času pro sebe a nezapomenout o sebe pečovat. Pak jsem porodila a mou hlavní starostí se stalo, nikoli to, jestli mi lak na nehty ladí s barvou rtěnky, ale jestli se vůbec stihnu osprchovat. Přestala jsem řešit zda je barevné vyznění mého outfitu právě v módním kurzu, nebo jestli mi střih kalhot zbytečně nerozšiřuje pas. Přitažlivě jsem se totiž cítila v čemkoli, co nebylo pozvracené na viditelném místě. Ale jakmile jsem se zotavila z porodu alespoň na tolik, že jsem se mohla bez sykání posadit, usoudila jsem, že je čas naplnit svá původní předsevzetí.

Ještě v šestinedělí jsme odložili Kubíka na dvě hodiny k podobně postiženým kamarádům a v intervalu mezi kojením jsme se s Lukášem vydali na třeskutě romantickou večeři. Znáte to; sami dva, malá rodinná restaurace s fantastickými steaky a slib, že se skutečně nebudete bavit o znečištěných plenách, ani o popraskaných bradavkách. Všechno probíhalo idylicky a klidně by to tak mohlo i skončit, kdyby vedle nás u stolu nevečeřela rodina s malým dítětem, které po odepření hranolků s kečupem začalo ječet, jako kdyby mu amputovali nohu v kotníku bez umrtvení. Moje rozhárané hormony situaci vyhodnotily tak, že je nablízku můj rodný potomek a jaly se zuřivě produkovat mléko. Výsledkem bylo, že Lukáš fascinovaně hleděl na zvětšující se mokré fleky na mém tílku a o vteřinu později odložil vidličku a odsunul talíř s napůl dojedeným steakem. Romantické večeře jsme tedy poněkud odložili.

Pak jsem dostala poukaz na thajskou masáž. Ano! To je ono! Tak jsem si vždycky představovala milionářské manželky, které svěří dítě chůvě a samy jdou na osvěžující a relaxační masáž. Teď konečně zase začnu žít. Na masérském stole je moje místo a tady konečně najdu to správné uvolnění. Droboučká thajská masérka nerozuměla ani slovo česky, ale očividně se ve volném čase věnovala řeckořímskému zápasu, protože měla páru jako lokomotiva. Popadla mě za nohu, pokusila se mi ji vykloubit, poté se zachechtala a něžným hláskem zacvrlikala: "Lup! Lup! OK?" Než jsem stihla cokoli namítnou, začala mi kroutit hlavou ve zcela jasné snaze oddělit ji od zbytku těla. Očividně jí rozzlobilo, že se jí to nepodařilo a rozhodla se vynahradit si to na mých ramenou, které sevřela do výkonného průmyslového svěráku. Když jsem se ploužila ze salónu, zubožená a zbitá, žalostně jsem přemítala o tom, jestli milionářské manželky chodí také na thajské masáže a jestli si poté náhodou nenajímají pracovní sílu jen na to, aby jim zvedala dítě z postýlky do té doby, než se jejich svaly alespoň rámcově zotaví.

Nemínila jsem se ale vzdát a dalším bodem mého návratu do normálního života byla plánovaná výprava za nakupováním. Měla jsem zcela jasnou představu sexy topu, který dá vyniknout mým vnadům nalitým mlékem. Několik kousků, které slibovaly naplnit mou představu sexy maminy s proklatě hlubokým dekoltem, jsem si vzala do kabinky v naivní představě, že vlastním stále stejnou velikost oblečení jako před porodem. Nasoukala jsem se do prvního z nich a při pohledu do zrcadla získala pocit, že jde o maškarní kostým panáčka Michelin. Pozornost od navrstvených pneumatik kolem pasu by nemohla odvést ani prsa velikosti H. Vypadalo to podobně, jako když přes dvě misky vyklopeného pudingu přehodíte kus nařasené zářivě červené látky. A podobně se to chovalo i na omak.

Udělalo se mi fyzicky nevolno a vyzkoušela jsem další kousek. Tentokrát s pevným pasem. To se ukázalo jako velmi neprozřetelný tah, protože stuha mě přeštípla v půlce a sevřela mě jako obruč. Výsledkem bylo, že sádlo pod pasem se přesunulo do spodnějších partií, kdežto špekům umístěným výše nezbývalo nic jiného, než začít zběsile přetékat a vytvořit cosi na způsob záclonky. Ani si to nepokoušejte představit, jestliže je vám váš apetit milý. Nevěřícně jsem na sebe zírala, několikrát jsem vzlykla a pak jsem vystřelila z kabinky a obchodu takovou rychlostí, že za mnou ochranka vyběhla ven v domnění, že jsem něco ukradla.

Toužebně jsem se vrátila ke kojení, podělaným plenám a volnému mateřskému oblečení a smiřovala se s faktem, že jsem ze společnosti normálních lidí navždy vyobcována. Časem si to samozřejmě sedlo. Tedy většina věcí. A chtělo to hodně času. Nicméně vás mohu ujistit, že aktuálně mohu vyrazit s kýmkoli do hospody a nekape mi do piva mléko. Masáže jakékoli národnosti už zvládám bez výraznější tělesné újmy, ale jestli někomu ukážete mé fotky v plavkách, nechám vás zabít ukrajinskou mafií!